,,No ujdou..“, řeknu jen a podívám se znovu na fotku v časopisu. ,,A kterej se ti líbí nejvíc?“ vyzvídá dál Danča. ,,Popravdě bych ji to nikdy neřekla, ani n evím proč, ale docela se mi líbí ten černovlasej, Bill nebo jak se jmenuje...“ pomyslím si. ,,Tak kterej?“ ,,Nevím, všeci jsou stejní“ odpovím aby mi už dala pokoj. ,,To mě se nejvíc líbí Tom“ řekne, a zasněně se na něj podívá. V tu chvíli vyprsknu smíchy. Takhle zasněnej a zamilovanej pohled jsem u ní eště neviděla. ,,Co se směješ? Jenom závidíš!“ odpálkuje mě Danča. ,,Tak to teda ale fakt nezávidím, vždyť ani nemám co!“ zasměju se. ,,Ale jo, závidíš mě, že mě se líbí taková krásná skupina, a že ty posloucháš jen samý dechovky nebo co!“ vrací mě výsměch Dany. ,,Tak to si neměla říkat“ vykřiknu a rozběhnu se za Dančou, která na nic nečeká a utíká pryč. Když se celé vysmáté a udýchané zastavíme před cukrárnou, napadne nás, že by nebylo až tak špatné, se tam na chvilku podívat. Objednáme si zmrzlinové poháry. Ve chvíli čekání vytáhne Dany zase svůj časák a prohlíží si ho. ,,Tak pojedem na ten koncík?“ zeptá se zničehonic. ,,Na koncík?“ opakuju po ní, jak papoušek, a nemůžu poskládat smysl věty do sebe. ,,Koncert, kterej tu budou mět“ vysvětluje zase Danča a netpělivě čeká na odpověď. ,,Dany já nevím...“ začnu, ale když vidím jak se na mě dívá, tak přece jenom svolím. ,,Margarit ty si fakt skvělá!“ rozesměje se Dany. Září, jak vánoční stromek. Po chvilce nám donesli poháry a my se do nich s chutí pouštíme. ,,No a kdy ten koncík vůbec je?“ ptám se a lžičkou nabírám velký kousek  zmrzliny. ,, Zítra“ odpoví Danča a i ona si nabírá co největší kousky, ale ovoce. Zarazí mě, že je  to už tak brzy, ale nic nenamítám.

Po cukrárně se jdeme s Dančou projít eště do města. Když dorazíme domů, je už večer a naše peněženky оыщг zase o něco lehčí. ,,Tak já se pro tebe zítra stavím, jo? Čau!“ rozloučí se se mnou Dany. Na rozloučenou ji zamávám a jdu do domu.

Protože je už dost pozdě, rozhodnu se jít osprchovat a hned spát. Dlouho nemůžu usnout. Přemýšlím o tom, esli jsem udělala přece jenom dobře, když jsem se rozhodla, že s Dančou na ten koncert půjdu.... Teď už to ale stejně nemůžu vzít zpátky, řeknu si, přestávám o tom uvažovat a jdu spát.